4 nevěsty, 7 otázek, 28 odpovědí aneb jak to plánovali jiní?

Pomaličku nám končí hlavní svatební sezóna roku 2018, a tak mě napadlo vyzpovídat pro vás 4 nevěsty tohoto léta. Jak s plány začínaly, s čím měly největší problém nebo co by vám doporučily.

Barču, která měla svatbu 25. 8. s obřadem ve 12:30 v kostele s 60 hosty. Sami si chystali dekorace a vše ostatní, pouze hostinu měli zajištěnou restaurací. Renču, která měla svatbu 18.8., obřad v 11 na louce u místa hostiny s 43 hosty. Vše si chystali sami, jen den před svatbou a ve svatební den měla Renča na pomoc koordinátorku, která byla její pravou rukou. Klárku, která měla svatbu 9.6., obřad v 11:30 na zámku s cca 60 hosty. Vše si zajistili zcela sami, jen na vaření měli paní, která jim pomohla i s obsluhou. A Lenku, která měla svatbu na jižní Moravě 21. 7., s obřadem ve 12:00 v sadu u vinic s 40 hosty. Většinu dodavatelů a potřebných věcí jim zajistilo přímo vinařství, kde se celá svatba odehrávala.

A jdeme se ptát.

  1. Jak probíhaly vaše zásnuby?

Barča: Zásnuby si manžel připravil velmi romanticky. Pár dní po našem výročí doma připravil večeři, byt vyzdobil balónky s nápisem miluji tě a po večeři naplánoval, že se budeme dívat na film. Když televizi zapnul, byl na ní nápis VEZMEŠ SI MĚ. Okamžitě mi začaly téct slzy dojetím a samozřejmě jsem řekla ano. Bylo to pro mě velmi romantické a krásné.

Renča: Naše zásnuby proběhly na dovolené v Miláně. Poslední den po úžasné italské večeři jsme šli na hotelový pokoj, kde si poklekl a požádal mě o ruku. Bylo to dojemné překvapení a to včetně prstýnku. Ten byl nezvykle s modrým kamínkem, ale nádherný. Krásné bylo, že po návratu z dovolené šel požádat o moji ruku také rodiče. Což si myslím, že by se správně dělat mělo, ale často se na to zapomíná.

Klárka: Naše zásnuby pro mě bylo jedno velké překvapení. Manžel je plánoval již před naším odjezdem na dovolenou, ale ničeho jsem si nevšimla. Předposlední den naší dovolené jsme se domluvili, že se půjdeme projít na pláž. Dost jsme toho nachodili, až jsme si nakonec našli krásné místo, kde jsme si rozdělali láhev vína. Povídali jsme si, a když jsme ji dopili a zvedali se k odchodu, tak to přišlo. Petr mi nenápadně ukázal na něco do dálky, jestli jsem to viděla. Samozřejmě jsem se podívala. Když jsem se otočila nazpět, klečel přede mnou s prstýnkem. Skoro jsem ho nenechala domluvit a radostí se na něj vrhla. Měl to krásně naplánované.

Lenka: Prstýnek jsem našla pod vánočním stromečkem. Zabalený. Když jsem se k tomuto dárečku, jako poslednímu, dostala, přítel si ke mně poklekl a požádal mě o ruku. Byla to romantika.

  1. Čím jste plánování svatby začali?

Barča: Plánování jsme začali místem obřadu, což bylo celkem náročné. Pořád jsme přemýšleli, jestli kostel, nebo zámek, ale nakonec jsme se rozhodli pro kostel. Jsem za to ráda, byl to pro nás velice hluboký a procítěný zážitek.

Poté následovalo místo hostiny, fotograf, hudba a další.


Zdroj: Barbora Křipská

Renča: Plánování jsme začali zamluvením fotografa, protože to byl Pájův bývalý spolužák, a tím pádem bylo pro nás zařízení jednoduché.

Dále jsme řešili místo svatby, které jsme měli také lehce vybráno. Byli jsme jen na 2 místech a hned to druhé se nám moc zalíbilo. Bylo skvělé, že jsme mohli mít vše na jednom místě. Obřad, oběd, ubytování, a cena za to vše pro nás byla přijatelná.

U hudby jsme stále váhali, jestli živou hudbu, nebo DJ. Rozhodli jsme se pro DJ, ale nemohli jsme sehnat toho pravého. Nakonec jsme našli známého,který měl volný termín, a vše bylo super.

Klárka: Plánování jsme začali rezervací našeho vysněného data svatby. Termíny na zámek otevírali 1. listopadu. Nechtěli jsme nic ponechat náhodě. Přítel tedy 1. 11. v 7:30 čekal na úřadě, než přijde paní úřednice a potvrdí nám termín obřadu.

Potom to šlo ráz na ráz. Fotograf byl kamarád, kapelu jsme měli na doporučení známých. Květinářka byla šikovná u nás, takže jsme těžké hledání neměli. Na faře, kde probíhala hostina, jsme potvrdili předem zamluvený termín. Pak už to bylo jen hledání prstýnků, šatů, obleku, vizážistky a postupné nakupování na hostinu, protože jsme si pití zajišťovali sami.

Lenka: Plánování svatby jsme začali s agenturou, která ji měla celou zorganizovat. Po měsíční spolupráci jsme však agentuře vypověděli smlouvu. Neustále nám doporučovali dodavatele a místa, která nekorespondovala s našimi představami dle prvotní konzultace. Našli jsme si tedy sami vinařství na jižní Moravě a majitelé nám pomohli celou svatbu zorganizovat. Tím, že žijeme v zahraničí, jsme neměli čas a možnosti vše v Česku zařizovat sami. Byla to úžasná lokalita, příjemní lidé a zorganizovali nám svatbu přesně podle našich představ.


Zdroj: Jan Dykovsky – fotograf
  1. Co vám při plánech zabralo nejvíce času?

Barča: Nejvíc času nám zabral výběr výzdoby. Hledala jsem na internetu inspiraci, prodejny a jak to vše vkusně sladit. Zabralo mi to více času, než jsem původně myslela. Po objednání bylo nutné vše předchystat, abychom neměli časové ztráty v den zdobení, ale samotné předchystání zabralo spoustu času.

Hodně času nám také zabralo cukroví. Tradiční české cukroví, které skoro nikdo nejí, ale musí to být. Dva dny před svatbou jsme chystali do krabiček a odpoledne rozváželi po známých a příbuzných.

Renča: Největší problém bylo zařídit kněze. Rodinu máme věřící, a tak jsme si nakonec řekli, že uděláme obřad církevní, i když jsme to chtěli trošku podle svého. Nechtěla jsem totiž mít svatbu v kostele, ale venku. Římsko-katolická církev však toto moc neumožňuje. Jedině s odsouhlasením biskupa, což je hodně zařizování, a proto jsme to vzdali. Takže jsme nakonec hledali v úplně jiné církvi. Našli jsme kněze z apoštolské církve a bylo to úplně super. S ničím nebyl problém, akorát jsme museli dojíždět delší trasu na přípravy na manželství, ale určitě se to vyplatilo.

A druhý problém byl najít kadeřnici a vizážistku, která by dojela až ke mně domů. Nakonec jsem obě našla. Jen vizážistka mě týden před svatbou dost zaskočila. Oznámila mi velmi vysokou cenou za dopravu, kterou jsme předtím vůbec neřešily. Nakonec jsem cenu odsouhlasila, jelikož tak rychle bych novou nesehnala. Ale líčila krásně, takže nelituji.


Zdroj: Renata Sedláčková

Klárka: Nejvíce času nám zabralo jídlo včetně cukroví. Především pestrost a množství. Jelikož jsme si hostinu zařizovali sami, bylo to vše náročnější.

Lenka: Nejvíce času nám určitě zabralo vyřizování potřebných dokumentů. Jelikož jsme mezinárodní pár, podávali si nás úředníci z ruky do ruky. Jinak šlo vše zcela bez problému a stresu.

  1. Jaké jste měli obavy či problémy před svatbou?

Barča: Žádné vážné problémy před svatbou naštěstí nenastaly.Obavy jsem měla akorát z toho, aby se vše stihlo dle plánu,abychom nenabrali zpoždění nebo se kvůli něčemu dlouho nezdrželi. V den svatby jsme měli v 9:30 naplánované párové focení, a to jsme museli stihnout. Za 2,5 hodiny jsem tedy musela stihnout účes, vizáž, oblékání a dostavit se na místo focení.Bylo to tak tak, ale na focení jsme naštěstí byli včas.


Zdroj: Barbora Křipská

Renča: Myslím, že nic úplně nebylo. Jenom, já mám hodně velkou rodinu, tak jsme se báli, že budeme muset zvát i někoho, koho tam úplně nebudeme chtít. Naštěstí to rodina vzala v pohodě a nemuseli jsme zvát někoho, koho jsme nechtěli.

No a potom asi 3 dny před svatbou jsem se dozvěděla, že je květinářka v nemocnici. Musela jsem tedy zařídit květiny nějakým jiným způsobem, v čemž mi moc pomohla moje koordinátorka Ivča, která má super kontakty. Zařídila mi korsáže, svatební kytici a zbylé květiny na dekorace jsme vytvořily společnými silami.


Zdroj: Renata Sedláčková

Klárka: Největší obavy jsme měli samozřejmě z věcí, které se nedají ovlivnit. Například počasí. Sledovali jsme předpověď dlouho dopředu, ale nakonec jsme si řekli, že náš den je jen jednou za život, tak si ho užijeme klidně i v dešti. Problémy nebyly, byla jen přirozená a snesitelná nervozita. Stále jsme mysleli na to, že si ten náš den musíme, a hlavně chceme za každou cenu užít!

Lenka: Obavy jsme neměli žádné. Brali jsme celé plánování v klidu a pohodě. Naše motto bylo „ale ono to nějak dopadne“. A dopadlo to nad naše očekávání. Byla to nádhera.

  1. Jak probíhal váš den před svatbou?

Barča: Velmi hekticky. Dopoledne jsme rozváželi výslužky, odpoledne připravovali prostory hostiny. Od 14:00 do 18:00 jsme chystali dekorace. Poté jsme jeli vyzvednout dort, který jsme večer dovezli na místo hostiny. Popravdě, večer jsem toho všeho měla plné zuby. Vše bylo nachystané, ale my oba pěkně unavení. Má představa o dnu před svatbou byla úplně jiná. Chtěla jsem si napustit horkou vanu, relaxovat a hezky se na ten důležitý den připravit, bohužel se tak nestalo.

Renča: V pátek, když jsme jeli vše chystat, mi napsal video kameraman, že je také v nemocnici. To už jsem však nikoho zařídit nestihla, takže to dopadlo tak, že začátek svatby mi natáčela ségra a zbytek svatby tchán.K tomu něco málo natáčel i fotograf a nakonec jsou z toho 2 krásná videa.

Den před svatbou jsme jeli vše chystat na místo hostiny a obřadu. Byli jsme tam od 10:00 až do 18:00 a všechno jsme to stejně nestihli. Večer se dělalo ještě něco u mě doma. Pomáhaly mi svědkyně a moje koordinátorka Ivča. Dodělávaly se kytky na oblouk k obřadu a srdíčka na ozdobu. Takže to nakonec na místě dodělávaly holky, svědkyně, s naší koordinátorkou Ivčou v den svatby.

Den před svatbou jsem stresovala, jestli se to všechno stihne, a vlastně vůbec jsem si neužila to, že mám den před svatbou. Představovala jsem si, že si hodím nohy nahoru, vínko a tak, a vůbec to tak nebylo, protože jsem byla strašně vystresovaná a neměla jsem na to vůbec čas. Tady toho docela lituju, že jsem si neudělala čas sama na sebe a trošku jsem nevypla.

Klárka: Náš den před svatbou probíhal především přípravou výzdoby. Chystali jsme zejména výzdobu sálu, domu a venkovních prostor u nevěsty. Vyzvedli jsme veškerou květinovou výzdobu, poslední zbytky občerstvení na hostinu a dolaďovali. Co vše už si ani nevzpomínám, protože toho bylo opravdu dost.


Zdroj: Jan Dykovsky – fotograf

Lenka: Den před svatbou jsme si užívali v poklidu. Náš jediný úkol byl ubytovat naše hosty, kteří se sjížděli ze všech koutů. Večer jsme poté měli společnou večeři se všemi hosty a kolem 11. hodiny jsme šli na kutě.

  1. Bylo něco, co v den svatby nešlo podle plánů?

Barča: Doprava. Plánovali jsme skoro na minutu, jak celý den bude probíhat. Kdo s kým pojede, jakým autem a tak dále. V den svatby však bylo vše jinak. Přejezd z místa obřadu na hostinu nabral hodinu a půl zpoždění. Vše trvalo déle, než jsme předpokládali. Některá auta se vezla zpět domů. Řidiči dle plánů nejezdili a to především mě dost znervózňovalo. Nakonec ale řidiči dorazili a pokračovalo se dál. I s takovým zpožděním se naštěstí vše stihlo a my si to krásně užili.


Zdroj: Barbora Křipská

Renča: Měla přijet družička, která převeze babičku na místo obřadu. Ona však měla zpoždění a na obřad dojely tak tak. Deset minut jsme na ně čekali, ale naštěstí to bylo možné a vše proběhlo podle plánů.

Klárka: Během příprav a svatebního obřadu probíhalo vše podle plánů. Po obřadě na nás čekali kamarádi od ženicha s připravenými úkoly. My je plnili, všichni se smáli. A my samozřejmě taky. Jen do té doby, než jsme zjistili, že klíč od pout do nich nepasuje. No a tak manžel zůstal s pouty na jedné ruce po celý oběd. Poté se rozjel k hasičům, aby mu s tím pomohli. Po prvním vyděšení, že to půjde jen pod kontrolou doktora, vše dopadlo dobře, a po hodince a půl byl ženich zpět na svatbě. Hostům s nevěstou zatím po obědě pěkně vytrávilo, a mohl se krájet svatební dort.


Zdroj: Klára Španělová

Lenka: Skvělé bylo, že náš celý svatební den se odehrával na jednom místě. Mé přípravy na hotelovém pokoji, obřad v zahradě u hotelu a hostina v jeho restauraci. Měli jsme tak o starost méně s dopravou a měli jsme více času na nás a naše hosty. Den začal v poklidu a tato atmosféra se nesla celým dnem. Stres se mi celý den vyhýbal obloukem, takže paráda. Celý den jsme si náramně užili a nic bych na něm ani zpětně neměnila.


Zdroj: Jan Dykovsky – fotograf
  1. Co byste doporučily nevěstám, které svatba teprve čeká?

Barča: Úkolovat, úkolovata zase dál úkolovat. Dělat vše sama je totiž nejen časově náročné, ale člověka to velmi unavuje. Má to tak více z nás. Myslíme si, že to musíme udělat samy, protože víme, jak přesně to má vypadat. Zkuste však věřit i vašim kamarádkám, rodině a předejte jim některé úkoly. Budete tak mít více času užít si jak plánování, tak i samotný průběh svatby.

Renča: Ať se zbytečně nestresují, protože to vše rychle uteče. Takže ať jsou šťastné a užívají si to. Určitě něco nedopadne tak, jak chtěly, ale vždycky se dá všechno nějak zachránit, nebo alespoň částečně. A i kdyby něco úplně neklaplo, tak to není konec světa. Což jsem viděla i u své svatby.

A druhou věc, kterou bych doporučila. Pokud budete mít tu možnost, řekněte si sliby vlastní. Je krásné, když si slibujete vlastními slovy to, co chcete, a ne jen jednoduše to, co je v nějakých oficiálních formulkách. My jsme vlastní měli a byla to nádhera.


Zdroj: Renata Sedláčková

Klárka: Nevěstám bychom doporučili hlavně vše potřebné zavčas zarezervovat. Samozřejmě tím myslím hlavně prostory pro svatbu, datum společně s časem obřadu, fotografa a kapelu či DJ. Vše ostatní se dá řešit v poklidu s blížícím se dnem D. Důležité je nestresovat, vše se dá řešit za pochodu. A pokud se opravdu něco pokazí, hlavně nezmatkovat! Máme přece naše pravé ruce, svědky, kteří nám se vším mile rádi pomůžou a poradí.

Lenka: Co bych nevěstám doporučila? Určitě nestresovat se a užít si to. Začít vše organizovat klidně rok dopředu. Nebrat si velké svatební agentury, protože s nimi bohužel nemáme dobré zkušenosti. A hlavně organizovat srdcem a citem. Nakonec… stejně to nějak dopadne.

Vidíte, čtyři svatby a každá úplně jiná. A o tom to je. Svatba má vystihovat vás jako pár, váš životní styl a vaše představy a přání. Neškatulkujte se tedy do nějakých krabiček co bych měla a co na to řeknou ostatní. Udělejte si ji podle svých přání.

S láskou
M

Text: Monika Hlaváčková, Fotografie: zdroje u fotografií
Monika Hlaváčková

Inspiruji a pomáhám vést nevěsty během plánování svateb, neboť má dlouholeté zkušenosti se svatbami z různých úhlů pohledu. Gastronomie, dekorace, organizace to vše jsem nespočetněkrát zažila. >>>> Můj příběh Jsem také autorkou e-booku Jak zorganizovat svatbu, třeba i za 14 dní a Zápisníku nevěsty, který jde již brzy do tisku.

Komentáře